Analogová expedice Jordán – království beduínů
Během jednoho podzimního večera jsme se s přítelem neplánovaně rozhodli, že si koupíme letenky a před koncem roku 2018 ještě vyrazíme na krátkou dovolenou.
Jak to všechno začalo? Prohlížím Instagram a úplnou náhodou vidím fantastické fotky. Byly to fotografie skal a jeskyní. Vyvolalo to ve mě vzpomínku na střední školu a první zmínku o skalním městě Petra, jeden ze sedmi divů světa, který mě již tenkrát učaroval. Přitom bylo skvělé zjistit, že to není jenom můj sen, ale nás obou.
Po chvíli brouzdání na internetu jsme našli letenky za zajímavou cenu Praha-Ammán za 1 500 Kč, no nevyužijte to. Nebudu zde popisovat celý průběh příprav, však to jistě znáte. Při zmínce v mém okolí, kam se chystáme, následovaly klasické otázky: „Vážně?“, „A nebojíte se?“, „Není to nebezpečné?“. Je škoda, že u některých destinací existují zažité představy a lidé se těmto destinacím z toho důvodu vyhýbají nebo o návštěvě nezačnou ani uvažovat. Přitom Jordánsko je jednou z nejpohostinnějších zemí na světě. Lidé jsou tam velmi milí a přátelští.
A nyní k fotografickému vybavení. Nejhorším zjištěním bylo, že si nemohu s sebou vzít více fotoaparátů a objektivů. Na celou naši cestu máme pouze batoh na záda a v něm všechny věci. V plánu jsme měli, mimo jiné, strávit dva dny v poušti s úplným minimem věcí, které se vejdou do malého batohu (ve kterém musí být primárně dostatečně teplý spacák, neboť v prosinci se teplota v poušti pohybuje kolem nuly).
Jeden fotoaparát k němu pouze jeden objektiv, nutno vybrat to správné ohnisko, vše má zabrat co nejméně místa a zároveň musí být lehké, což jsou dost nemalé požadavky. Doma bylo hned několik analogových fotoaparátů, nicméně žádný z nich nesplňoval mé požadavky, které jsem si předem stanovila. Rozhodnutí tedy padlo na nový, zatím nevyzkoušený, Lomo Lc-wide. Ještě nedávno bych si neuměla představit vyrazit na dovolenou pouze s 17 mm ohniskem.
Musela jsem si zodpovědět několik otázek. Co chci fotit, kde budu fotit, jaká bude světelnost. Byla jsem rozhodnuta zachytit život lidí dokumentárním a portrétním souborem a současně překrásnou krajinu. Proto můj výběr filmů byl jasný. Barevný film Kodak Portra 400 pro focení krajiny a černobílý film HP5 400 pro zachycení lidí. Možná si pokládáte otázku, proč jsem si místo Kodak Portry 400 nevzala Kodak Ektar 100, který je přímo určen k fotografování krajiny? Na můj vkus je Ektar příliš saturovaný. Navíc Portra na rozdíl od Ektaru výrazně eliminuje vinětaci díky svému nízkému kontrastu. Jordánská krajina je převážně v hnědé a oranžové paletě, Kodak Portra ji svými vlastnostmi sedne skvěle. Černobílý film HP5 400 jsem nakonec fotila jako citlivost 800 a následně jsem ho v komoře „pushla“.
Počet filmů si musí určit každý sám. Já se většinou řídím počtem dnů na cestě, jeden film na jeden až dva dny. Samozřejmě se výsledný počet filmů může trochu lišit podle cestovního plánu a množství zajímavých míst.
A nyní k části, která všechny jistě zajímá nejvíce, a tou jsou FOTOGRAFIE. Už od prvního okamžiku můžete vidět, že jsem si zvolila netradiční způsob zachycení cestovní fotografie. První dva dny jsme měli v plánu strávit v hlavním městě Amán a návštěvou okolních hradů (Iraq al-Amir, Qasr al-Kharaneh) začala jsem tedy fotit na černobílý film. Teprve poté jsme se vydali za krajinou a film vyměnila za barevný.
Po dvou dnech jsme se “aklimatizovali“ a vyrazili půjčeným autem z Amánu směrem na jih do pouště. Cestou jsme navštívili, mimo jiné, i skalní město Petra. Místní silniční provoz se podstatně liší od toho našeho. Pravidla jsou pouze orientační, ukazatel směru, tzv. blinkr, tu používají jen cizinci. Řidiči se mezi sebou domlouvají spíše troubením. Přechody pro chodce jsme viděli asi jen dva, chodníky žádné. Chodci včetně zvířat (ovcí, koz a velbloudů) vstupují do vozovky naprosto nahodile. Světelných křižovatek je velmi málo. Poplatky za dálnice se neplatí. Mimo město je doprava klidnější, stane se, že jedete třeba dvě hodiny horami a nepotkáte ani jednou auto. Silnice jsou v relativně dobrém stavu, ale pozor si určitě dejte na jihu u Wadi Rum, kde jsou silnice samá díra a ani my jsme se nevyhnuli proražení pneumatiky a následně výměně kola.
Pro „kočkomila“, jako jsem já, je Jordánsko za trest. Proč? Protože koček je tu neskutečné množství a všude se dočtete, že není doporučováno se ke kočkám moc přibližovat, natož je hladit, neboť je zde rozšířená vzteklina, tak jen zamáčknete slzu.
A teď ta Petra! Ne nadarmo je skalní město Petra na seznamu nových sedmi divů světa. Celé skalní město je naprosto neskutečné, obrovské a krásné. Můžete si ho projít skrze různé trasy. Přestože jsme nachodili víc jak 17 kilometrů, nestihli jsme ho projít úplně celé.
Odpoledne jsme museli vyrazit na docela dlouhou cestu směrem do pouště Wadi Rum. Přímo ve skalním městě žije několik beduínských rodin, jejichž děti vás za malý poplatek vezmou tajnými cestičkami mezi skalami až na úplné vrcholky skal a vám se tak otevřou neskutečné výhledy na město. Potomci beduínských kmenů jsou velice přátelští a rádi se s vámi podělí o jídlo, šálek čaje i kousek svého životního příběhu. Už teď vím, že se sem budu chtít jednou vrátit a jít opačným směrem, proti proudu turistů.
V Jordánsku spatříte, jak nekonečnou poušť či skalní město, navštívíte různé antické památky i pozůstatky středověkých hradů, také se můžete vykoupat na nejnižším místě světa nebo přímo pod vodopádem. V zimním období je v Jordánsku čas dešťů a záplav. Přes krásné počasí, které jsme celý týden měli, se jeden náš výlet neobešel bez deště. Déšť byl tak silný, že způsobil záplavy a následný sesuv půdy právě u Mrtvého moře, kam jsme ten den měli namířeno. Půda se sesunula a zasypala hlavní dálnici vedoucí kolem moře. Neměli jsme to štěstí se v Mrtvém moři vykoupat. Jordánci cestu k moři uzavřeli a my museli svou cestu přeplánovat přes hory, vykoupali se tak alespoň v překrásném, horkém místním vodopádu v Ma´in Hot Springs. I s takovou situací musíte v Jordánsku počítat.
Nebudu vám lhát, když jsem dorazila do pouště ve Wadi Rum, přála jsem si, aby na konec po návratu na filmech vůbec něco bylo. Jelikož jsem fotoaparát předem neotestovala a krajina tam byla opravdu dechberoucí. No, posuďte sami.
Co se týká celkové fotografické kvality – nějaké limity fotoaparát má, ale s výsledkem jsem byla nakonec velmi spokojená. Když jsem vybrala ohnisko 17 mm, což je dost široké ohnisko, na pořízení portrétu tedy musíte hodně blízko k lidem, neuvědomila jsem si, že Jordánci, přestože jsou velmi milí, focení bez jejich souhlasu, nemají rádi. V tu chvíli se má idea o momentkách a skvělých dokumentárních fotkách na místě zcela rozplynula. Nicméně jsem potkala velmi ochotné lidi, no a pro pár momentek jsem zariskovala. Musela jsem vytušit, kdy to risknout a „cvaknout“ fotku bez optání a kdy se raději zeptat. Byl to takový můj experiment, kam je možné ještě zajít a kam už raději ne. Ale ještě je třeba na tom zapracovat a častěji to zkoušet. Z čehož plyne, foťte vždy se vší slušností, ohleduplností a nezacházejte za hranici osobního prostoru fotografované osoby.
Jak jsem již při výběru fotoaparátu zmínila, pár omezení má. Pokud se převíjí film příliš rychle, může se stát, že film lehce proklouzne v perforaci a vzniknou rozdílné mezery mezi políčky fotek. To při focení v ničem nevadí, ale při následné postprodukci to může ztížit práci při skenování.
Dalším omezením je vinětce a neostrost fotek v okrajích, toho jste si nejspíše na fotografiích všimli. Vinětce i neostrost vychází z optického designu objektivu, který je složen z minimálního množství skel, aby splňoval své malé rozměry. Omezením může být též světelnost objektivu, která vychází z optického designu fotoaparátu. Musíme vzít ale v úvahu, že se jedná o Lomo fotoaparáty a ty jsou již s tímto záměrem vyrobeny. Poslední, co je dobré vědět je, že zabudovaný hledáček neodpovídá velikosti finálního záběru, nýbrž 22 mm. To jsem před odjezdem vyřešila přikoupením externího hledáčku 17 mm, abych měla poté finální exponované záběry přesné. Fotoaparát má mnoho kladných stránek. Například je to velmi snadné ostření, kdy rozlišujeme pouze dvě vzdálenosti, zdali je fotografovaný objekt ve vzdálenosti do jednoho metru nebo od jednoho metru do nekonečna, dané pozice mezi nimi pouze přepínáme. S fotoaparátem lze pořizovat i několik druhů formátů, dvě i více expozic. Fotoaparát má velice zajímavé ohnisko, dále je malý a lehký. Na Lomo fotoaparát má velmi zdařilé rozsahy nastavení ISO (100/200/400/800/1600), clon (4,5-16) a bez limitu dlouhé časy s drátěnou spouští při focení ze stativu. I přes uvedená negativa jsem s výslednými fotografiemi velmi spokojená.
Po návratu z Jordánska jsem exponované barevné filmy nechala vyvolat v labu a exponované černobílé jsem si vyvolala sama doma v temné komoře s originální vývojkou Ilford DD-X pro docílení nejlepšího fotografického vyvolání negativu. Následně jsem negativy odeslala poštou známému do Německa. Neboť jsem zásilku odesílala v období vánočních svátků, přála jsem si, aby byly doručeny a nikde se cestou neztratily. Známý negativy naskenoval v plném rozlišení na Noritsu LS-600 skeneru a následně mi je elektronicky nasdílel. Fotografie jsem poté už jen lehce upravila ve Photoshopu.
Mnoho lidí se možná bude ptát, proč jsem si nevzala klasický analogový nebo dokonce digitální fotoaparát. Odpověď je vcelku jednoduchá. Dříve jsem jezdila na cesty s digitální zrcadlovkou, následně ji vyměnila za digitální bezzrcadlovku Fuji XT2, ale vždy jsem se vrátila s nejednou paměťovou kartou plnou fotografií, bylo jich třeba i přes dva tisíce. No, komu se chce takové množství upravovat? Díky téměř neomezenému úložišti pro fotografie člověk nad pořizovanými záběry tolik nepřemýšlí a nafotí velké množství. Analogový fotoaparát, který má omezené množství snímků na filmu, mě přinutí se zastavit a nad pořizovanými záběry více přemýšlet. Pak si rozmyslím, co vyfotím i na to poslední políčko. Dalším důvodem bylo, jak jsem psala již výše, na cestu jsme měli malý batoh a v plánu být dva dny a dvě noci v poušti, pravděpodobně bez možnosti elektřiny. A posledním důvodem bylo, že jsem chtěla pořídit na dovolené jiné, něčím zajímavé fotografie, což se díky ohnisku myslím povedlo. Někdy se vyplatí i zariskovat a vyzkoušet zcela nový fotoaparát, protože výsledek vás pak může mile překvapit, jako se to stalo právě mě. ☺
Pokud budete mít jakékoliv dotazy, určitě mi neváhejte napsat, ráda na ně odpovím.
Cestování a analogu zdar! Kateřina.
